Jak pohádky pomáhají dětem i dospělým

Na začátku školního roku si připomeňme, proč vznikly Pohádky pro společné čtení a jak dětem  (i dospělým) pomáhají. Rozhovor vznikl na slavnostním křtu pohádky Vílí kouzla a teď, na začátku školního roku, můžete získat Vílí kouzla v zajímavé akci.

Jak se píše pohádka? Co v ní nesmí chybět?

Klasické (lidové) pohádky se sbírají většinou na cestách, zpracovávají se pak v zimě v teple domova a nejlépe, když jsou u toho malé děti, kterým se hned přečtou. Já jsem svoje pohádky objevila v jedné nedaleké malé krásné zemi a úplně jsem jim propadla. Jsou v nich motivy známé z našich českých pohádek a něco je v nich zase jinak, než jsme zvyklí, třeba je tam taky moře nebo vysoké hory. Struktura pohádek je jasně daná. Na začátku je nějaký stav nouze - město je bez vody, království ohrožuje drak, nesmí se zpívat. Hrdina se vydává na cestu a věci začnou fungovat jinak, musí projít zkouškami a změnit se. Pohádka vypráví o lidských vlastnostech a skutcích, ty dobré bývají odměněny a ty špatné se někdy už nepodaří úplně napravit, stejně jako v životě, vypráví o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější...

Nedávno vám vyšla kniha Vílí kouzla. Co v ní malí čtenáři najdou?

Ve Vílích kouzlech je sedm pohádkových příběhů převážně o vílách, které lidem pomáhaly. Víly jsou pohádkové postavy symbolizující nepoznané schopnosti člověka, čarodějnice a draci jsou zase naše úzkosti a strachy, které nám kladou překážky. To děti (ani většina dospělých) samozřejmě netuší, ale dobře rozumějí řeči symbolů a vezmou si z pohádky to, co zrovna potřebují. A rodiče jsou překvapeni při vzpomínce, jak měli v dětství čtení klasických pohádek rádi.

Vaše pohádková kniha se od klasických v něčem liší. První rozdíl jsou otázky na začátku a na konci každé kapitoly. Proč jste je do knihy zařadila?

Naše knížky jsou připravovány jako Pohádky pro společné čtení pro děti a jejich dospělé, jako atraktivní materiál k nácviku čtení. Vyprávění a čtení pohádek rozvíjí fantazii a verbální schopnosti, čtením si dítě rozvíjí logické myšlení, učí se správné výslovnosti, zlepšuje komunikační dovednosti, učí se lépe vyjadřovat a zvyšuje si také své sebevědomí i sebedůvěru. Důležité jsou chvilky, které stráví s dospělými při společných aktivitách. Dáváme rodičům náměty, co se dá s příběhy dělat, aby děti věděly, o čem si četly, aby se věnovaly dalším souvisejícím činnostem, aby si to užily a aby je to bavilo. Rodiče nám děkují za tento nápad, jsou rádi, že jsou aktivity součástí knížky. Každá pohádka je připravená vlastně jako jedna pohádková dílna, ke knížce máme i pracovní sešit, kreativní sadu na vysypávání šablony barevnými písky, pracovní listy. Často se potkávám se školními třídami a skupinami děti při pohádkových dílnách a jsem ráda, že můžu sama vidět, jak se jim pohádky líbí, jak s nimi pracují, jak odpovídají na otázky…

Dalším rozdílem jsou obrázkové úkoly. To je hodně neobvyklé zadání, proč?

Krásné ilustrace a obrázkové úkoly jsou součástí našeho konceptu. Jde o to, aby děti měly příležitost ukázat své silné stránky, aby se nad tím, co přečetly, hlouběji z různých úhlů zamyslely, aby využily více smyslů, svých znalostí, které už mají z dřívějška, aby procvičovaly časovou posloupnost… Originální obrázky rozvíjejí jejich fantazii, podporují jejich zvídavost a také jim pomáhají předjímat děj.

Zaujalo mě, že vaši knihu pohádek lektorovala dětská psycholožka Lenka Krejčová. V čem pro vás byly její postřehy cenné?

Docentka Krejčová byla inspirací hned u vzniku projektu Pohádky pro společné čtení, které jsme začali připravovat jako materiál k procvičování čtení pro děti, které čtení bolí. V první fázi mi poskytla informace, jak by takové texty měly vypadat, co dětem pomůže, kromě kratších vět, různých úkolů a krásných ilustrací je to třeba typografická úprava. Každou pohádku si přečte a třeba navrhne nějaký typ úkolu, co by se s dětmi dalo ještě dělat.

Vaši knihu provázejí půvabné ilustrace Petry Řehové, které mě ostatně zaujaly na první pohled. Jak jste s ilustrátorkou spolupracovaly?

S Petrou se díky našim pohádkám známe už skoro 10 let a moc nás baví si občas udělat příjemný výlet do Olomouce nebo Litomyšle, jednou za rok taky do Prahy představit naše publikace na Svět knihy, být denně v kontaktu na Facebooku a úplně nejvíc nás baví tvořit společně pohádkové knížky. Vždycky se moc těším, jak si pohádku přečte, jaké motivy z ní vybere, jak to vymyslí. Její obrázky jsou hravé a vtipné, měla jsem je na očích snad tisíckrát, a přesto, když se na ně podívám znovu, objevím pokaždé nějaký nový detail. Peťa je jako já bývalá češtinářka, takže i úkoly po čtení jsou pro ni hračka, ví, co děti potřebují.

Ráda bych dodala, že na vzniku našich knížek se s velkým nadšením podílí ještě další odborníci, podporovatelé a mecenáši, někteří jsou moji bývalí studenti z gymnázia, se kterými jsme si užili spoustu společného čtení a kteří dnes čtou svým vlastním dětem. Za všechny bych chtěla zmínit výborného grafika Jakuba Klimeše, který dal knížce výslednou podobu, citlivě vybral vhodné písmo a jeho velikost, uspořádal obrázky a různé části a připravil podklady k tisku.

Proč k životu potřebujeme knihy? Co v nich nacházíme? 

Celý život se zabývám čtením a knihami a jsem ráda, že i moje děti jsou velcí čtenáři. Vždy mě fascinuje, co všechno díky knihám vědí, aniž by je to kdokoli vědomě učil, a jak různé věci dokážou propojit a využít. Nejkrásnějším zvukem je pro mě jejich smích ozývající se nad knihou někde v koutku, někdy zahlédnu i slzy, které si potají utírají do rukávu, a to je taky v pořádku.

V posledních letech se zabývám čtenářstvím a tvůrčím psaním pro více cílových skupin než dřív – pro předškoláky, prvostupňové děti, žáky druhého stupně, studenty, maminky na mateřské dovolené, pedagogy, knihovníky, aktivní seniory. K největšímu poznání o důležitosti knih jsem dospěla poměrně nedávno, když jsem vedla kurz biblioterapie pro sociální pracovníky. Účastníci v něm sdíleli zkušenosti ze své práce se seniory a knihami. Při tom mi došlo, že v některých fázích života zbývá už jenom kniha, která člověka přenese do jiných světů, vede k zamyšlení, ukrátí mu dlouhou chvíli zajímavým příběhem…

Rozhovor vyšel v časopise Infromatorium.

Pohádkové knížky a další pomůcky z tohoto rozhovoru získáte na této stránce.